Zdeněk Junák
Jako jediný je svobodný. Postava Pepíka Ambrože je mi blízká svým stylem života - rád jedl, byl celkem líný, hrál na kytaru a zpíval. A to dělám rád i jako Zdeněk Junák. Vytvořila se z nás dobrá partička, nepanovala mezi námi žádná rivalita
.
Jak se Vám hrál?
Jako jediný je svobodný. Postava Pepíka Ambrože je mi blízká svým stylem života – rád jedl, byl celkem líný, hrál na kytaru a zpíval. A to dělám rád i jako Zdeněk Junák. Neměl komplikovaný život.
Jak se Vám líbilo v uniformě?
Všichni nám říkali, že nám uniformy sluší. Přestože nám je šili na míru, trochu jsem zhubl. Já osobně jsem se v uniformě cítil dobře, ale měli toho na sobě moc – bodák, brašnu a další věci. Auto, ve kterém jsme jezdili, bylo také hodně malé. Za první republiky byla asi menší a drobnější. Když jsme z něj měli rychle vystoupit, pokaždé jsem něco urval. S panem režisérem Moskalykem jsme smlouvali, jestli musíme tyto různé doplňky mít, ale byl neoblomný. Protokol byl daný a musím říci, že diváci jsou velice vnímaví a všímaví. Také dokonce přicházely dopisy, ve kterých psali, že si některé případy osobně pamatují. Realitu třicátých let jsme museli předpisově dodržovat.
Chtěl byste žít v době první republiky, v níž se seriál odehrával?
Mně osobně se ta doba líbí, i když je v současnosti problém najít autentické areály z třicátých let 20. století.
Jaký je Váš pohled na četnictvo?
Nerad bych urážel dnešní policii, ale tehdejší četnictvo mělo společenské postavení, kterého si všichni vážili. Jejich kreditem byla dobrá pověst, o kterou policie v minulé době trochu přišla. Nikdo si na četníka nic nedovolil.
Natáčení skončilo. Neozývá se ve Vás trochu nostalgie?
Kdyby byl člověk na volné noze, nostalgie by byla hodně velká. Ale protože mám hodně práce v divadle, tak nostalgii předcházím tím, že neustále pracuji.
