Četnické Humoresky

Ivan Trojan je synem herce Ladislava Trojana. Po absolvování sportovního gymnázia začal projevovat zájem o herectví a proto pokračoval ve studiu na pražském DAMU. Od roku 1988 chvíli působil v Realistickém divadle a v letech 1990-1997 v Divadle Na Vinohradech. Po odchodu z tohoto divadla nastoupil do Dejvického divadla kde působí dodnes a kde získal v roce 1999 cenu Thálie za roli Oblomova ve stejnojmeném románu I. A. Gončarova. Mezi jeho další divadelní role patří např. Romeo v Romeu a Julii nebo hejtman v Revizoru. Ivan Trojan se však proslavil především díky svým filmovým a seriálovým rolím. Vedle působení v seriálu Četnické humoresky ztvárnil postavu Ondřeje ve velice úspěšném filmu SAMOTÁŘI (rež. David Ondříček), za niž byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Tuto cenu však získal až v roce 2002 a to za roli jednoho z rodičů ve filmu Smradi a také za roli Karla ve filmu MUSÍM TĚ SVÉST. O rok později získal opět Českého lva, tentokrát za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu JEDNA RUKA NETLESKÁ režiséra Davida Ondříčka, kde se objevil jako Zdeněk a hlavní roli si zde zahrál Jiří Macháček. Z dalších filmů můžeme jmenovat např. POWERS (2000), ŽELARY (2003) nebo MAZANÝ FILIP (2003). V roce 2005 si zahrál v pohádce Anděl páně (režie Jiří Strach), kde se objevil jako Anděl Petronel, paličatý nešika, který zkazí vše na co sáhne ale nikdy nepřizná svoji chybu. Ivan Trojan se kromě herectví věnuje také dabingu, např. Návrat do budoucnosti 2 (1989, USA) nebo Tajný císařský edikt (1989). Manželkou Ivana Trojana je herečka Klára Trojanová-Pollertová a jeho bratr Ondřej Trojan je velice známým producentem a režisérem.

Vztah k četníkům jste prý získal už přes dědečka?
Je to pravda. Část svého života prožil jako četník, ale to jsem se dozvěděl až od svého otce. S dědečkem jsme se o jeho práci nikdy nebavili. Byl bych rád, kdyby ze seriálu lidé poznali, že četníci byli sorta, kteří měli etickou a morální hodnotu a svou práci chtěli vykonávat dobře. Byla pro ně posláním. O to se snažím i ve své roli.

Čím Vás seriál zaujal?
Je napsaný podle případů, které se skutečně staly ve třicátých letech, a atmosféra první republiky je mi sympatická. Navíc v každém díle se řeší jeden případ vážný a jeden méně vážný. Smutek nad tragickým osudem se prolíná s humorem a to je žánr, který mám rád.

Byl pro Vás některý díl výjimečný?
V jednom dílu v první sérii jsem hrál nejen četníka, ale zároveň i volavku – ženu, kterou můj nadřízený Karel Arazím nastraží na násilníka dívek a žen. A tak jsem si vyzkoušel být ženou v elegantním kostýmku a dost mě to bavilo. Jen jsem na vlastní kůži zjistil, že v ženských šatech je docela zima a táhne nejenom na...

Co pro Vás bylo při natáčení seriálu nejobtížnější?
Asi nejhorší bylo dojíždění do Brna. Brněnskou dálnici jsem v jednu chvíli už nemohl ani vidět. Naštěstí se na Četnických humoreskách sešli lidé, se kterými bylo většinou příjemné pracovat, takže se to pěkně vyvážilo.