Erik Pardus
Srandista a pokušitel, jemuž není nic svaté, ale spolehlivý parťák
Jak se Vám hrál?
Strážmistr Zahálka a já jsme jedna osoba. Jak se hrál Zahálka mně, to nevím, ale já jsem byl se Zahálkou spokojený.
Co Vás na seriálu zaujalo?
V rámci scénáře jsme dostávali také větší volnost, abychom dané situace dohrávali a domýšleli sami. Stávalo se, že jsme dotočili konkrétní záběr, který však režisér Moskalyk nechal jet dál. Neozvalo se obligátní "Stop!" a my jsme začali vymýšlet na dané téma ptákoviny. Mnoho těchto situací je v seriálu zachyceno. Jsou použity jako tečky různých obrazů. Já jsem si například z nouze, protože jsem měl pocit zapomenutého textu, vymyslel básničku. Některé naše ptákoviny vypadají jako živé. A doufám, že živě budou působit i na diváky.
Při natáčení jste měl příležitost se setkat s celou řadou mimobrněnských herců...
Nejvíce mě potěšilo setkání s Libuškou Šafránkovou, kterou jsem předtím dlouho neviděl. Potěšilo mě, že je pořád stejná, jako byla za Barunky a Popelky. Pan Moskalyk naše setkání schválně naaranžoval. Věděl, že jsme se od natáčení Babičky intenzivněji neviděli. Při Libuščině prvním záběru ji držel za ramena zády ke mně a ukazoval mi, abych šel k nim. Už jsem tušil, o koho asi půjde. Obrátil ji ke mně a Libuška řekla: Jé, Eriku, ahoj. Měl jsem radost, že mě poznala.
Několikaleté natáčení skončilo. Nedostavuje se trochu nostalgie?
Ano, dostavila se. Nostalgii cítím v tom, že uběhlo tolik let práce strávené na tomto projektu a až se budu na Humoresky dívat, zapomenu na všechny strasti tehdejšího natáčení a bude mi smutno po Töpferovi a Trojanovi - a hlavně po Moskalykovi.
Jak jste se cítil v uniformě četníka?
Strašně. Nezávidím tehdejším četníkům, protože uniforma byla velice upnutá, z neprodyšného materiálu, samé řemení a zbraně. Natáčení v letních měsících bylo úděsné. Připomínalo mi to vojenské chvíle, kde naše různá cvičení končívala minimálně s opruzeninami. To se nás při natáčení Humoresek také dotýkalo.
