Tomáš Töpfer
Karel Arazím se stal z poručíka vrchním strážmistrem - v této funkci nahradil vrchního strážmistra Šiktance. Během světové války bojoval v českých legiích v Rusku, odkud mu přijela dospělá dcera Kladuie, o níž nevěděl. Dlouho chodí s majitelkou květinářství Ludmilou, ale ženit se zatím nechce. Mužstvo ho má rádo a plně mu důvěřuje.
Tomáš Töpfer vystudoval konzervatoř v Brně a DAMU v Praze, prošel divadly v Ostravě, Ústí nad Labem a v Šumperku. Od roku 1987 hrál ve vinohradském divadle. S Eliškou Balzerovou založili v roce 1995 Nadaci Fidlovačka a uvedli do provozu zchátralou budovu divadla v Praze-Nuslích. Töpfer je v Divadle Na Fidlovačce ředitelem, hercem i režisérem. Největší popularitu mu přinesly role v seriálech: doktor Král z Života na zámku a velitel četnické stanice Arazím v Četnických humoreskách. Z prvního manželství má dvě dcery, které žijí v Americe, se svou druhou ženou a dcerou žijí v Praze.
Jak se Vám Karel Arazím hrál?
Bezvadně, hned jsem si roli přisvojil. Ještě nikdy jsem takhle velkou a rozsáhlou roli nehrál. První třináctidílná série se dá přirovnat ke třinácti celovečerním filmům. Nejde o krátké epizody, kde se někdo pohádá, rozejde a čeká se na další díl. Jednotlivé příběhy jsou uzavřené, mají vlastní pointu. Neutečou Vám žádné souvislosti, když neuvidíte jeden díl, ale to by byla škoda. Seriál je krásně napsaný. Tentokrát jsem zvědavý na ohlasy lidí.
Co bylo rozhodujícím momentem k přijetí role?
Musel jsem si nechat chvíli na rozmyšlenou, tehdy to bylo rozhodování na dva roky. Nyní se točí dalších devět dílů a už jsou z toho roky tři. Musel jsem radikálně změnit rytmus dosavadního života, natáčení přizpůsobit celý civilní i soukromý život a dokonce i provoz divadla. V Brně nám televize pronajala byt, do Prahy naopak dojíždím na divadelní představení. Na nějakou dobu jsem se musel vzdát účasti na restauraci, kterou s bratrem máme. Jde o velký zásah do života, ale taková role se neodmítá. Byl jsem upřímně rád, že tato nabídka přišla v době, když byl Život na zámku sledovaný a divácky úspěšný. A já nechtěl v očích diváků zemřít jako doživotní doktor Král. Nabídku na roli jsem přijal jako velikou satisfakci. Je také diametrálně odlišná od všeho, co jsem v televizi doposud dělal.
Pobavilo Vás něco při natáčení?
Veselé zážitky z natáčení jsou nedostatkovým zbožím. Když točíte osm hodin denně, moc k smíchu to není. Jedna příhoda se samozřejmě stala, rozhodně ne však veselá. Cestou do Prahy jsme se vybourali. Pravděpodobnost havárie se při častém vyskytování na dálnici zvyšuje. Někde na 54. kilometru jsme na ledu dostali smyk a dvakrát vrazili do svodidel. Naštěstí se nikomu nestalo nic vážného, odneslo to auto. Nebyli jsme jediní, před námi byla hromadná bouračka. V autě se mnou jel Jiří Pecha a Ivan Trojan. Jirka měl hrát v divadle v Celetný, Ivan v Divadle na Vinohradech a já v divadle Na Fidlovačce. V ten den byl pravděpodobně dlouho nepřekonaný rekord, protože tři divadla v Praze nehrála.
Vašeho němého přítele v seriálu hrála jezevčice Kikina...
Kikinka byla mou nejmilejší přítelkyní. Mám osobně čtyři psy, takže se s nimi snáším dobře. Kikinka byla nejen úžasná kolegyňka, ale měla i několik výhod. Když jsem ji zavolal, nechala se všude pohladit, plácnout po zadečku, mohla jste ji podrbat za ušima, netrávila dlouhý čas v maskérně, byla kdykoliv připravená a udělala cokoliv, o co jste ji požádala. To je rozdíl od jiných kolegyň.